Ídnes a info

Dnešní den mě celkem překvapil,

Hlavně dva příspěvky, které spolu až tak moc nesouvisí.

Tady jsou ty články:

Seniorka zloděje přetáhla holí, kabelku s desetikorunou ale neubránila

Zdroj: http://usti.idnes.cz/zlodej-v-duchcove-ukradl-seniorce-kabelku-fgn-/usti-zpravy.aspx?c=A140219_142521_usti-zpravy_alh

 *

Vzali by mi zbraň, líčí strážník, proč nešel na pomoc páru z Duchcova

Zdroj: http://usti.idnes.cz/soud-s-utocniky-z-duchcova-d0j-/usti-zpravy.aspx?c=A140219_150454_usti-zpravy_alh

 *

Nevím jistě , ale policajt bude jistě skvělý ….. až bude senior. Nikdo mu desetikorunu neukradne.

 

 

Pohádka o ptákovi

Moje milé děti. Dnes vám povím pohádku, která se odehrála přesně tam, kde vítr fouká pěkně teplý. Samozřejmě též za devatero horami a šestero loužemi. 

Nu za těmi horami žil jeden veliký pták.

   Byl to veliký a krásný pták. Jmenoval se kolibřík. Někteří tvrdily, že nebyl až tak veliký, ale pro nás, pro nás hmyz je přeci jen veliký. 

   Jednou se s ním, setkala moucha, ta co bydlí na, ech nu víte kde. Mouchy jsou už takové, pořád někde létají a v kuse musí tím jejich sosáčkem něco ocucávat. Nu, střetla se s ním v květu orchideje, když zrovna ocucávala pestík. 

   Kolibřík strčil ten svůj dlouhý zobák do květu a mouchu hrozně vylekal. Myslela si, že jí chce tím zobákem nabodnout, ale stalo se něco děsivějšího. Z toho velikého zobáku najednou vyjel dlouhý jazyk a olízl mouše zadek. 

   Muška z toho byla v depresích a vylekaná. Když kolibřík odletěl, šla se uklidnit na blatouch u ospalého čápa. 

Né abyste tam chodily, je to tam samá pochybná existence a stejně jste moc mladí a nepustily by Vás tam! 

   Ale mouše už bylo víc jak půl léta a tak tam mohla. Všem okolo vyprávěla, co se jí stalo. Všichni jí bedlivě poslouchali a nepustily z ní tykadla. V jednu chvíli se střevlík podíval na její zadek, a jak na ní zasvítilo sluníčko, objevil se lesk překrásně perleťový. Hned na to upozornil ostatní. Hovniválovi se to tak líbilo, že mouchu nechal otáčet okolo tyče a všichni jí obdivovali do ranních hodin, kdy jí osvětlovala světluška.

Ta naše hmyzí závist je hrozná věc. Druhý den bylo v květu narváno, všichni ukazovali kolibříkovi prdelky a krovky a nožičky a tykadla a bůh ví co ještě.

  A stalo se, že kolibřík přiletěl a lízal a lízal, až je všechny olízal.

Od té doby když nám v síti uvízne nějaká muška nebo střevlík, tak je hrozně důležité je co nejrychleji zabalit do pavučinky aby ty perleťové vitamíny nevyprchaly a svačinka byla čerstvá a chutná.  

          

OČR

    Někdy to začne tak nenápadně, tak jako když se zakousnete do čipsů a slyšíte to skoro tiché křup. Znenadání se Vám život změní a vše na co je člověk zvyklý je najednou jiné. I pohled na ten tichý křup je jiný.

   I v mé nejdražší zaznělo to malé bezvýznamné křup a já stál před hotovou věcí. Musím se starat o malinkou, protože má nejdražší má cosi se zádama a nemůže ji ani zvednout.  Naštěstí jsme uprostřed vyspělé Evropy a zlatem dotované zdravotnictví brzo pomůže.

    Inu v pondělí pohlídám malou, než uleví nejdražší lékařská pomoc. Stejně těch dvacet minut, phe to nestojí za zmínku.  Asi si jí vezmu do práce. Kolega to jistě pochopí a malinká si bude moc hrát se staršími papírovými příkazy určenými ke skartaci. Půjdu jí ukázat holkám o patro výš, budou z ní hotové. Stejně jsem ji chtěl po porodu ukázat. A devět měsíců je tak akorát, aby se na ně usmála a jen nechrněla.

   Ranní budíček o půl hoďky dřív, abych mohl malinkou zabalit do těch oblečků skoro pro panenky.

   Vstal jsem a vzal si malinkou a ŘEV. Tý vado, taky mi trvalo, než jsem si zvykl, ale tohle? ŘEV!! No nic, zacpu jí pusinku jogurtíkem a pádíme. Za chvilinku co jsem se s každou třetí lžičkou trefil do její pusinky, bylo po jogurtu a já jsem se mohl jít vykoupat, abych ze sebe smyl 2/3 jogurtu.

   Nejdražší jsem vysadil u lékaře a hurá jdu se vytahovat kolegům tím, co jsem zplodil. Jen abych to za těch dvacet minut stihnul.

   Po třech hodinách telefon. Nejmilejší mi volala že ještě jeden člověk a bude na řadě. No byl jsem malinko nervózní, protože maličká mi začala pusinkou skartovávat i platné dokumenty vydané samotným ředitelem.

   Kolega je nějakej nevrlej. Asi se zlobí, že mu malinká vytáhla kablík, no jo je po mě a jednou bude jistě také elektrikář, a kolega si tu práci může napsat znovu. Je na to stejně zvyklý.

   Po další hoďce, zas telefon a má nejdražší že mi nese nějaký papír. Prý se musím starat o malou, a že jí doktorka poslala do nemocnice, že jí tam prý lépe pomohou.  

   Zavolal jsem sekretářce, že musím do nemocnice na OSVČ . Prej jestli jsem se nezcvok. Ten podělanej papír se jmenuje OČR (ošetření člena rodiny).

   No nic malinká začala stejně smrdět a byl čas jí vrátit mamince, ať jí opraví.

Nejdražší jsem vysadil u nemocnice, protože mi malinká (opravená) v autě usnula. Nu malinko jsem se projel a už jsem svou drahou vezl domů.  

Tak co ? Co s tebou provedli?

Nic.

Cože?!?

Nic, prášky na bolest protože kojím, nemůžu. A, za měsíc budou mít volného fyzioterapeuta.

To si dělaj prdel ne?

Ne.    

Co budeš dělat?

Já, já nic. Ty budeš doma a starat se o malou. Jo a tady máš papír a hoď si ho do práce. Budeš muset malou krmit a měnit jí plenky mě to začíná bolet čím dál víc.

( tfuj Ívle proč já!!)

  Na naše zdravotnictví mám stejný názor jako malinká. Jen ona nemluví a vzkaz jak funguje naše zdravotnictví nechává v plenkách.

ID, Ego, Superego – aktualizace výkladu S. Freuda

Každý znalý psycholog - amatér zná výklad. Bohužel uplynula spousta času a již přirovnání nejsou aktuální. Naštěstí máte mě – aktualizátora výkladů.

Kdo by taky v dnešní době chtěl v okolí Plzně a přilehlé Prahy, hledat poušť. Nebo dokonce žíznivého nomáda. Je to vskutku nereálné. 

Zdroj wiki:

Karavanu, ve které se přes poušť vypravil mocný šáh, stihla písečná bouře, která umořila všechny kromě šáha samotného. Ten se nakonec, zbídačený a otrhaný, po několika dnech strádání dostal do nejbližší vesnice na trh, kde vidí prodavače s mlékem.

• Jeho id mu velí na nic se neohlížet, vrhnout se ke kádi s mlékem a pít, dokud neuhasí žízeň a neřeší, že prodavač asi bude odporovat a dožadovat se toho, aby mu za mléko zaplatil.
• Jeho ego ho uklidňuje v tom, že z nejhoršího je venku, a radí mu ovládnout se, pokusit se využít své sociální inteligence a zkusit dát na zažité konvence ve společnosti (jako třeba pomoc bližnímu) – snad pokud vysvětlí, co se mu stalo, je pravděpodobné, že se mu dostane pomoci.
• Jeho superego ho i přes urputnou potřebu okamžitě ukojit žízeň odrazuje vůbec ukázat se před ostatními lidmi v takto zuboženém stavu – něco takového je pro šáha jeho postavení naprosto nevhodné.

Oprava :

Chudý opilec v létě, kdy je takové vedro, že i ptáci raději choděj než by létaly, má ohromnou žízeň. Naštěstí ho vyslyší hlas boží a postaví mu do cesty hospodu.   

·         Jeho ID (kód ISO 3166-2 pro Indonésii) mu velí na nic se neohlížet a vrhnout se do putiky a dopít všechny slivky (nedopité zbytky).

·         Jeho ego ho uklidňuje v tom, že z nejhoršího je venku, a radí mu ovládnout se, pokusit se využít své sociální inteligence a zkusit dát se na somrování. Snad pokud někoho překecá koupí mu pívo.

·         Jeho superego ho i přes urputnou žížu, odrazuje ho dát na jevo žízeň a radí mu jít krást do skladu, kde ho nikdo neuvidí.

Inu po létech zkoumání se mi podle povedla dát dohromady správná a reálná filozofická úvaha.