pátek 19. července 2013

Když, středa ztrácí smysl a erotika ....

Středa má takový ...... sexuální podtext.  Ale co když ho ztratí? 

Co když, proud vášně je zastaven?

Co když, jsou vzpomínky jak rezavé železo?

Co když, dlouho, dlouho nic?





 A co když přijde štěstí?


čtvrtek 4. července 2013

Áresovy fleky

Vážené dámy tento příběh není až tak pro Vás. Tak mě prosím omluvte, za to že ho až tak neprocítíte jako kluci.
Vážení pánové tento příběh není až tak pro citlivější povahy. Tak jestli jste citliví tak jej dál nečtěte.



    Jako správný plzeňák, občas jdu na to jedno, abych zjistil jestli je plzeňské pívo stále je v té nejlepší kvalitě a s tou správnou konzistencí.  Zašel jsem do své oblíbené hospůdky a začal hodovat. Po několika pívech mi Dextr nabídl papričku chili. Prý jestli neochutnám.  Nu jak bych mohl neochutnat.   

    Když si vzpomenu jak u mého tchána, který má též rád chili, tak si hned vzpomenu, jak jsem ochutnával. Na první sousto jeho plody byli pekelné.  Na jazyku jsem je pocítil ihned. Později jejich chuť odeznívala a pravdou je, že asi tak po bochníku chleba a tak 5 pivech. Naštěstí jsem se tenkrát nedostal do takového stavu, ve kterém bych musel vyhledat lékaře. 

    V hospůdce jsem ochutnal. Vložil jsem ji do úst a chvilku přežvykoval. Zdálo se mi, že to bude zas jedna z těch, co je určená pro dnešní společnost. Přeci jen jsem si říkal, že Dextr není žádný velký znalec.  Teprve  po delší chvíli jsem  pochopil co se mi v ústech odehrálo.    Inu, mé chuťové buňky začaly přicházet k  sobě. Do té doby byly  snad v kómatu.  Začal jsem mít pocit, jako kdybych svou hubu potřeboval uhasit.

    Znáte také ty kanadské žertíky. Když si z vás někdo vystřelí a udělá legraci. Po tomto Habaneru jsem dal sice víc pivek, ale jen krajíc chleba. Do teďka si vzpomínám na její vzestupnou sílu. Byla opravdu velice intenzivní.  Nicméně společnost byla velice příjemná a konverzace byla na velice příjemné úrovni.  Prý jsem nebyl první, kdo ji ochutnal. Byl jsem ale první kdo ho donutil přinést mýdlo, abych byl na potřebu připraven.  Známý prý bohužel podcenil situaci a ....... no co budu vyprávět. Byl jsem za to, že musím hasit jen ústa, velice rád.     Některé historky stály opravdu za to.

Po několika dnech jsem zašel na jedno.  Dextr byl ve velice podroušeném stavu. A to hodně. Né hodně, ale dost. No prostě moc. Slavil narozeniny. Ale to jak se motal, padal na ostatní. Prostě se mi tam přestalo líbit. Bylo to snad poprvé, co jsem to první dopil a šel. 

   Druhý den mi to nedalo a vyrazil jsem na jedno. Od Maci - barmanky z proti směny  jsem zjistil, že ještě před otevírací dobou stál venku.  Prej oslava byla bujará, a že se vrátil ráno ze záchytky. Nu stane se. Také jsem to několikrát přehnal. Sice jsem nikdy nevyužil velice předražených služeb našich záchytných stanic, ale mé pochopení pro oslavu narozenin měl.  
Prej se válel v tramvaji a záchytka ho tam čapla. Opět jsem uznal, že jeho narozky museli stát za to. 

  Maci mi natočila jedno a vyprávěla jak včera popíjeli. No ono asi jsem nebyl jediný, komu se nelíbil jeho včerejší stav. Paměť je krásná věc hlavně když si jeden známý vzpomněl na chuť papriček.  Milému Dextrovi totiž ten koumák vrazil pár těch papriček do spoďárů, když se zrovna válel po zemi. 

  Vím přesně, co se odehrávalo v tramvaji a proč se tam válel. Papričky v mé hubě měli velice pomalý efekt pálivosti a v té tramvaji musel být v mezinožních křečích.   Dokonce si Dextra dokážu představit i na tom lůžku s přivázanýma rukama jak se nemůže pohnout a jen si vychutnává kůži jak přichází k sobě. To byla prostě pekelná pomsta.

Ps. taky jste dostali chuť na něco ostřejšího?  (........ hlavně nezapomeňte na mýdlo!!)

pondělí 1. července 2013

Křížovej vrch

Tak začneme a hurá do kopce.

 Cestou z Losiné lze zahlédnout Chotěšovský klášter.
Konečně :o)
A jakoby jsem měl ťapání málo.

A není nad to se malinko ..

 Vlastně jsem sem šel jen protože je zde

tohle spirituální místo .

Stačí se na něj postavit a

energie do člověka začne proudit.


Nevím jestli lesními plody a nebo tou energií, ale věci se dají do pohybu  :o)







Stálo to za to?