A je to tu zas. Ten klídek ta pohoda. V mém osobním
pekle se už nenachází žádnej otravnej anděl a ani Mikuláš.
Jo mimochodem, zamyslel jses se někdy jak tenhle podělanej
večer funguje?
Myslíš si, že je to pohoda? No to se mýlíš!
Nevím kdo a ani nevým proč to utrpení někdo nařídil.
Musím se každej rok plahočit za tou divnou dvojkou úplně vzadu. Ten sníh v kopytu
zebe jak ďas a jakoby to nestačilo ještě to okřídlený strašidlo přede mnou
cinká a cinká a cinká a cinká …. Prostě nervy.
Když už se konečně
blížíme k nějakému stavení tak ho musíme minout, páč pán svatej do bordelů
neleze. No prej kvůli reputaci či co. A pořád v tom blbým bílým studeným
sněhu.
Další stavení a konečně jdeme dovnitř. Hádejte
…. No vůbec nic zajímavého. Děti řvou a jejich rodiče je uklidňují, že jim nic neudělám,
když zarecitují básničku. V téhle fázi se mě na zádech všechny chlupy zježí
a úplně ztuhnu. Prej neudělám, phe, neudělal bych stejně nic, protože práci
výsostně nesnáším, ale stejně co kdyby mě ten svatej nutil abych něco dělal .
Pak přijde ještě
horší fáze, děti začnou vyluzovat zvuky. Mám pocity, kdy chci spáchat
sebevraždu. No prostě děs. Vyčítám si, že jsem vůbec šel.
Chvilinku je ticho. Huráááááá.
Nééé to mrně si vzpomenulo da druhou sloku. Mám chuť zabíjet. Mé myšlenky se
soustředí jen na jedno. Šoupnu ho do pytle a bude klid.
Pohnu se a
zachrastím řetězem. To mimino začne znovu řvát. Já vím, není to klid ale furt
lepší než to békání.
Jeho matka ho
utěšuje a povídá mu : „Nevzpomeneš si ještě na jednu básničku?“
Mám sto chutí jí přetáhnout tím řetězem. Naštěstí jí přeruší
ten svatej vousáč, že prý to stačilo. Má mé plné pochopení.
A zas jako správný
frajer musí všem ukázat, že má na víc a řekne : „Čerte kšá!“. Phe, trotl! Jakoby si nemohl vzpomenout na mé
jméno.
No nic, přišel otec
toho mimina a vytahuje skleničky a flanděru. Nu tuhle část mám nejradši. A jako
správná entita se nabízím, že frťana vypiji i za anděla. No když, bude pít
alkohol nebude moct bezpečně lítat. No a
zase. Blbej večer! No! Dostanu nejmíň a anděl kalí co to dá. Nabídnu se znovu,
že se postarám o zbytek té flašky.
A hádej. No jasně,
ten svatej vousáč pronese, že prej není čas a že jdeme. A další budova a další a pořád dokola celý
večer.
No včerejšek byl prostě hrozný, raději nevzpomínat. Naštěstí
se mi kopyto v lávě malinko ohřálo, i ocas mám už ofáčovanej po kósnutí ratla.
Prostě taková normální pohodička. Jen mě trápí ty děti v pytli. Asi se
vrátím nahoru na zem a ponechám je v tom prvním stavení.
Ps.: Utrpení s tebou :-)
