pondělí 14. dubna 2014

Upalte buzeranta!



   Včera jsem zaslechl, jak v televizi někdo plamenně mluvil o tom, že nedovolí teploušům adopci. Než jsem k televizi doběhl, tak naskočila další reportáž a nevím, co to bylo za blba.
   Celkem mě ten debil nasral. Nějak mám v posledních letech vypěstovanou alergii na tyhle zachránce světa. Protože to pokaždé ač se mě to ze začátku netýká, odnesu i já.

     Začnu příběhem, který jsem kdysi zaslechl.
     Dívce při autonehodě zemřeli oba rodiče. Z rodiny jí zůstal jen teplý strýc. Ujal se jí cca ve 14 letech. Vyprávěla svůj příběh, jak vše co se jí v životě stalo.  Ona vyprávěla ten příběh z pohledu matky a zamýšlela se nad tím co kdyby i ona a její manžel zemřeli a osud se znovu odehrál.
    Nicméně, pro ní to bylo spíše štěstím, že jí zbyl alespoň strýc a mohla dospět v rodině. I když v té homosexuální části.

   Adopce v Čechách není tak jednoduchá a osvojení dítěte je celkem běh na dlouhou trať, kde musí žadatelé před úřady dokázat, že mají na výchovu dítěte (a to ze všech směrů). To znamená, že dva homosexuálové nemohou adoptovat dítě z nějakého ústavu. Podle mě je to z části dobře pokud se jedná o chlapy.  Jenže jsme v Čechách a před zákonem jsme si rovni. Ten křikloun kdyby prosadil takovou blbost do zákona, znamenalo by to, že nesmí lesbičky adoptovat děti, ale mohou je mít.
    Na otázku jak může mít lesbička děti… No třeba umělým oplodněním. V tom případě má svoje dítě a otec je neznámý.
    Takových žen, kdy je otec neznámý je spousty a nemusí provozovat lesbický vztah.

   Vrátím se k tomu, kdyby to bylo v zákoně. Představte si, že u umělého oplodnění budete muset nechat od nějakého úředníka ověřit, že nejste lesba. V tom případě jak to pozná ten úředník?
   Svatbou? No kdybych byl teplouš a lesbická kámoška toužila po dítěti tak není problém si jí vzít.   Nebo pozváním úředníka do postele? …. Nebo obálkou(krabicí od vína)?

    Naštěstí jsem svého prcka zplodil normální cestou, ale mám v okolí pár párů, kterým se to tak nějak nedaří.  A nepřeji jim další komplikace.

Teď si jistě myslíš, že jsem odbočil od adopce, ale neodbočil. On ten zákaz adopce by byl jen jeden z prvních krůčků k omezení svobody. 



středa 9. dubna 2014

Z novin


A opětovně něco z našich novin, podle mne jsou to ty nejdůležitější věci.
*


Ano, je to velice zajímavá informace . Jen by mě zajímalo, kdy měly Rusové pauzu a nebyli připraveni k „Invazi“ anebo k obraně.
 *

Nečekali jsme moc dlouho a konečně je jdou Rusové osvobodit Ukrajince, jen teď aby se chudinky přestěhovali. ........ Holt na zvacím dopise špatná adresa....

*
No a koutek pro motivaci:

Nebyl by spíš zajímavější kilt




Takže přeji další krásný a šílený den :-)

čtvrtek 3. dubna 2014

Nejsem hamoun a rád se rozdělím a né jako jiní závistivci



   Před pár lety se u nás v paneláku předělávaly takové zdi mezi pokojem a balkónem. Byla to veliká hromadná akce celého baráku.    Kdosi to naval, že jsou staré a komunistické. Co je starého na 30-ti  letech netuším a též netuším, jak by taková zeď mohla mít zájem na politice. 

    Mě vznikl veliký problém. Musel je někdo pustit dovnitř a nechat je pracovat. Já osobně jsem měl časový harmonogram celkem nabytý. Každé ráno chodit do práce a pracovat. Druhou půlku dne strávit v hospodě a kvalitativně zjišťovat kvalitu moků (co kdyby je zhoršily anebo nedej bóže, zlepšily).  

    Naštěstí jsem tvor, který má Filipa a i svízelné situace umí řešit. Na to otevření dveří jsem si z hospůdky odnesl domů barmanku. S otevíráním má dlouholeté zkušenosti z praxe. Na druhou stranu, to pro mě mělo výhodu, mohla mě nalejvat doma a já jsem nemusel nikam chodit.
    No ráno v práci jsem byl jak na trní, těšil jsem se domů, jak využiju barmanku a budu si to užívat. Jenže by se do toho nesměl plést Murphy se svými zákony, pacholek jeden. Z práce se mi podařilo zdrhnout jen o dvě a půl hodiny dřív. 

     Když jsem dorazil domů s pár pivky a Curacaem pro barmanku jako odměnou, jsem narazil na veliký problém. Bolela jí hlava. Prej jsem byl v noci moc divoký a ještě jsem prý chrápal. Samozřejmě kecala, já totiž nechrápu.

     Mít doma někoho kdo mi bude nalévat a nemít s kým popíjet je na bednu. No naštěstí existuje psychologie a Pavlovovy reflexy fungují i na lidi.
     Takticky jsem se přesunul do pokojíku. Pozoroval jsem jak dělníčci pracují. Nechal jsem si nalít jedno orosené a s trochou hereckého umění jsem si ho vychutnával.
     Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Nedopil jsem ani třetí pivko a kluci mě čechoukrajinštinou požádaly o něco k pití. Já nejsem hamoun, a rád se rozdělím. Jen bohužel kromě píva a jiného chlastu nic nemám. Klukům to nevadilo a stejně byli skoro hotoví.
    A do jedné nohy Danielse a do druhé nounejm whisky a do třetí, čvrtý….  
Taky jsem se dozvěděl od barmanky, že ten starší chodil do jejího bývalého zaměstnání a říkali mu „Strejda“. Nu tavarišči o důvod víc k družbě.

    Kluci se mě po hodince zeptali, zda mi nebude vadit, že to dodělají druhý den, že jaksi by to bylo kvalitnější. Barmanka souhlasila, že mi ty kluky ukrajinský druhý den též pustí dovnitř, že prý ta noc nebyla tak zlá (no potvrdilo se mi, že nechrápu). Sice se mi všechny zásoby jakéhokoliv pití scvrkly na 0, ale mít doma barmanku a družit se, no to za tu oběť stálo.
    Druhý den to proběhlo nějak obdobně, jen barmanka se musela hned po ránu se strejdou rozdělit o to modré Curacao, že prý bez panáka nevydrží. 

    Po pár dnech jsem potkal závistivého souseda. Prý jestli jsem si všiml, že z těch dělníků byl cítit alkohol. 

    Trouba jeden, místo aby mi připomněl, že ho mám příště taky pozvat, tak takovou blbou narážku. Na to by mu nikdo neskočil, protože musel celý barák slyšet, jak se po celém baráku ozýval libý dvojzpěv internacionály. 


Stálo to za to?