Nejsem hamoun a rád se rozdělím a né jako jiní závistivci

   Před pár lety se u nás v paneláku předělávaly takové zdi mezi pokojem a balkónem. Byla to veliká hromadná akce celého baráku.    Kdosi to naval, že jsou staré a komunistické. Co je starého na 30-ti  letech netuším a též netuším, jak by taková zeď mohla mít zájem na politice. 

    Mě vznikl veliký problém. Musel je někdo pustit dovnitř a nechat je pracovat. Já osobně jsem měl časový harmonogram celkem nabytý. Každé ráno chodit do práce a pracovat. Druhou půlku dne strávit v hospodě a kvalitativně zjišťovat kvalitu moků (co kdyby je zhoršily anebo nedej bóže, zlepšily).  

    Naštěstí jsem tvor, který má Filipa a i svízelné situace umí řešit. Na to otevření dveří jsem si z hospůdky odnesl domů barmanku. S otevíráním má dlouholeté zkušenosti z praxe. Na druhou stranu, to pro mě mělo výhodu, mohla mě nalejvat doma a já jsem nemusel nikam chodit.

    No ráno v práci jsem byl jak na trní, těšil jsem se domů, jak využiju barmanku a budu si to užívat. Jenže by se do toho nesměl plést Murphy se svými zákony, pacholek jeden. Z práce se mi podařilo zdrhnout jen o dvě a půl hodiny dřív. 

     Když jsem dorazil domů s pár pivky a Curacaem pro barmanku jako odměnou, jsem narazil na veliký problém. Bolela jí hlava. Prej jsem byl v noci moc divoký a ještě jsem prý chrápal. Samozřejmě kecala, já totiž nechrápu.

     Mít doma někoho kdo mi bude nalévat a nemít s kým popíjet je na bednu. No naštěstí existuje psychologie a Pavlovovy reflexy fungují i na lidi.

     Takticky jsem se přesunul do pokojíku. Pozoroval jsem jak dělníčci pracují. Nechal jsem si nalít jedno orosené a s trochou hereckého umění jsem si ho vychutnával.

     Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Nedopil jsem ani třetí pivko a kluci mě čechoukrajinštinou požádaly o něco k pití. Já nejsem hamoun, a rád se rozdělím. Jen bohužel kromě píva a jiného chlastu nic nemám. Klukům to nevadilo a stejně byli skoro hotoví.

    A do jedné nohy Danielse a do druhé nounejm whisky a do třetí, čvrtý….  

Taky jsem se dozvěděl od barmanky, že ten starší chodil do jejího bývalého zaměstnání a říkali mu „Strejda“. Nu tavarišči o důvod víc k družbě.

    Kluci se mě po hodince zeptali, zda mi nebude vadit, že to dodělají druhý den, že jaksi by to bylo kvalitnější. Barmanka souhlasila, že mi ty kluky ukrajinský druhý den též pustí dovnitř, že prý ta noc nebyla tak zlá (no potvrdilo se mi, že nechrápu). Sice se mi všechny zásoby jakéhokoliv pití scvrkly na 0, ale mít doma barmanku a družit se, no to za tu oběť stálo.

    Druhý den to proběhlo nějak obdobně, jen barmanka se musela hned po ránu se strejdou rozdělit o to modré Curacao, že prý bez panáka nevydrží. 

    Po pár dnech jsem potkal závistivého souseda. Prý jestli jsem si všiml, že z těch dělníků byl cítit alkohol. 

    Trouba jeden, místo aby mi připomněl, že ho mám příště taky pozvat, tak takovou blbou narážku. Na to by mu nikdo neskočil, protože musel celý barák slyšet, jak se po celém baráku ozýval libý dvojzpěv internacionály.