Pohoda

Jsou chvíle, které si člověk dokáže představit úplně jinak, než se odehrály. Nejraději bych se dobrovolně vzdal takových časů, kdy něco musím anebo bych měl.

    Jít k doktoru je jedna z věcí, kterou opravdu nemusím. Mám hned samovolné myšlenky a neumím se ubránit pomyšlení nad středověkými, zajisté účinnými, nástroji. Takové pochmurné prostředí s rozžhavenými kusy železa, no co vám budu vyprávět klasická ordinace.   Naštěstí mám ve své nejmilovanější oporu a povzbuzení, že tam nebudu sám. Že prý mi nic nehrozí. Že prý se doktor (masochista) většinou stará o své pacienty a né o jejich doprovod.

    Na gindě jsem se uvelebil na celkem pohodlném gauči a čekal.  Čekal.  Čekal. Po minutě jsem šáhl po svém historickém telefonu a nastartoval solitaires. Kartičky mi na displeji lítali do chvilky, než se otevřeli dveře. Bezohledně jsem byl vyzván sestřičkou k lékaři.  

    Má milovaná si tam hověla na nějakém šíleném nástroji. Lékař mi řekl, ať se dívám. No to umím a mám v koukání nějakou tu praxi. Doktor vzal nějaký bazmek a nageloval ho. Začal mé nejdražší tím nástrojem hladit bříško.

   Podívejte se tatínku (jako já) tady máme ramínko, hlavičku, srdíčko…..

Nekecám, ale ten musel jet na něčem nelegálním.  Na monitoru jsem jen viděl pár rozmazaných fleků. A on se rozplýval, co v tom všechno viděl.

  Doma jsem si cd dal do PC a trochu grafické úpravy …… ten doktor fakt musel!